Blog

Začala bych tím, že nejsem člověk, který si v malování/kreslení věří. Ba naopak, kdykoli mám něco konkrétního ztvárnit obrázkem, je to velká dřina (Jakmile dojde ve hře Aktivity na kreslení, je to opravdu k pobavení. Kdybych řekla, že kreslím jako dítě, všechny děti světa bych urazila :). Kdykoli potřebuju něco nakreslit, prosím o to syna Vikyho.). Hlava vidí výsledek naprosto jasně, ruka ho ale nedokáže zhmotnit. I své psací písmo tak nějak automaticky haním, nemám v tom tu krásu krasopisu, bohužel. Naštěstí na některé tvořící věci (šití, koláže a všemožné vyrábění) jsou mé ruce šikovné, ať jim také dám trochu kreditu, jsou moje, jsem za ně vděčná a mám je ráda :).

Bůh ví, kde se to vzalo, možná mi někteří dospělí v dětství vzali tu chuť a kuráž se v tom zdokonalit (a možná taky ne, nechci to na nikoho házet, ale je zajímavé se nad tím zamyslet). Do dneška si pamatuju to překvapení paní učitelky na základce, že jsem taky schopná vyplodit něco hodnotného … moc se jí libila moje koláž (obrázky mimozemšťanů/příšerek vlepované do rozpitých vodovkových fleků, které jsem různě poobtahovala tuší), která pak dokonce visela na zdi nedaleho ředitelny – můj moment slávy :). Tím, že se ve své práci věnuji rozvoji dětí, všimla jsem si u syna Ríši, že se kreslení taky vyhýbá, jako by se bál, že to zkazí, že to nebude dost dobré (v tomto kontextu jsem se dočetla, že pokud dětem předkreslujeme, jak věci vypadají nebo by měly vypadat, můžeme v nich způsobit tu zdrženlivost, protože budou cítit, že této dokonalosti/správného výsledku nejsou schopné dosáhnout. Ale kdybychom se tím jako dospělí měli trápit, stejně ničemu nepomůžeme – jak psychologové říkají, každý rodič chtě nechtě na svých dětech napáchá nějaké škody a nedá se tomu vyhnout :).). Stejně tak nerad píše psace … písanka dostala velmi brzy po nástupu do školy nálepku “písana” a byla nenáviděným domácím úkolem. Tady si dovolím vsuvku, že díky studiu Montessori pedagogiky jsem objevila moc hezkou cestu, jak děti dovést ke správnému držení výtvarných nástrojů, finálně pak těch psacích, aby jim to šlo lehce, nebyli u toho v křeči a nevybudovaly si odpor k písaně, teda písance :).

Kruci, text dlouhý jak hrom a já se ještě vůbec nedostala k mému novému způsobu relaxace a uvolnění 🙂 … mám chuť začít od konce, tedy nejposlednějšími výtvory, které vznikly přes Vánoce roku 2025 na horách s naší milou partou kamarádů a jejich dětí.